KRÁSNÝ LETNÍ ČAS
Miluju léto, slunce, horko. Ale jsem vděčná, že se dnes tak příjemně ochladilo a člověk se z venku tak trochu stáhl do sebe. Sedím si za svým stolem, dívám se na kopce a po dlouhé době to na mě zase přišlo, něco napsat.
Vnímám teď v posledních dnech tu nesmírnou sílu Vesmíru. To jak každý živel mluví. Jsou chvíle, kdy se cítím sama, chybí mi objetí a v tom, poryv větru, jakoby mě zezadu objal, pohladil po vlasech. Ne, já nejsem sama. Nikdy. To jen ego se vzpírá a hledá proč se cítit nespokojeně. To je jen hodně krásy najednou, na které není zvyklé. Je to jen velký klid a ne drama, které tak miluje a živí ho. Teď je tu jen klid, ticho, láska a spojení. Miluju ten pocit ve svém srdci, ten pocit lásky, který ale není podmíněný tím druhým člověkem. Prostě jen je v mém srdci a já ji cítím ke všemu a ke všem, bez rozdílu. Ano, bez rozdílu. Je to takové zvláštní pouto, spojení. Je to zlatá lavina vyvěrající z mého srdce, nitky, které se pak rozbíhají ke všemu a ke všem.
Tohle léto je magické. Vnímám naprosto jasně, že nic není nemožné. Že největší práce tady na Zemi je ta duchovní. Vize a sny protkané pocity. Miluju tyhle chvíle spojení, protože si je zatím nedokáži udržet stále, o to víc si užívám, když tu jsou, když se nenechám strhnout vnějšími okolostmi, když nezačnu vyšilovat :-)
Jak to máte vy? Co cítíte? Vnímáte, že se dějí velké věci, že se svět a nastavení nás lidí mění? Jste v tom s námi? Je krásné cítít se krásně, vnímat každkého jako bytost a spojovat se s jejich srdcem.
Přála bych nám všem, abychom se cítili. Abychom cítili své srdce, svou božskou podstatu, svou nezměrnou láskyplnou moc tvrořit krásný a mírumilovný život.
S Láskou. Lucka
